Vlastní zdroje vody

Datum vydání: 11.02.2010

Každému nově vybudovanému domovnímu zdroji vody musí dle zákona předcházet hydrogeologický posudek. Jako odborná hydrogeologická firma se stále častěji setkáváme s klienty, kteří se rozhodli vybudovat vlastní zdroj vody.

V šedesátých až osmdesátých letech minulého století jsme zaznamenali strmý nárůst počtu obyvatel zásobených pitnou vodou z nově budovaných veřejných vodovodů. Rozsah a průběh vodofikace byl nebývale vysoký, prakticky do více jak 90 % domácností chrudimského okresu je v současnosti zavedena pitná voda.

Návazně na rozšiřující se vodofikaci postupně docházelo k opouštění využívání domovních studní. Tyto studny, často s nevyhovující vydatností či kvalitou vody, byly převedeny do pasivního (nevyužívaného) režimu, jejich další využití bylo zpravidla jen pro závlahové účely. Mnohé studny byly dokonce zrušeny.

Pitná voda se tehdy prodávala velmi lacino, za (symbolických) 60 haléřů za jeden metr krychlový.
Počátkem 90. let dochází k vytvoření tzv. věcně usměrňované ceny a je programově odbourávána státní dotace do oboru vodovody a kanalizace. Cena vody prudce roste.

Své sehrává i nárůst ceny za elektrickou energii, za pohonné hmoty, za základní prostředky a vybavení k provozu, dále byl zaveden poplatek za odběr podzemní vody 2 Kč/m3 při odběru nad 6000 m3/rok a 500 m3/měsíc. Vlastníci a provozovatelé vodovodů a kanalizací jsou povinni pečovat o svůj majetek s dlouhodobou perspektivou, plán financování obnovy vodovodů a kanalizací je nutno zpracovat na období deseti let, což představuje další investice.
Cena vody (bez stočného) se dnes pohybuje kolem 40,- Kč, cena vody včetně stočného činí cca 75,- Kč a má trvale vzestupnou tendenci.

Proto se není čemu divit, že majitelé rodinných domků začínají obnovovat nevyužívané studny a poměrně ve velké míře budují vodní zdroje nové – převážně studny vrtané (neboli vrty).

Každému nově vybudovanému domovnímu zdroji vody však musí dle zákona předcházet hydrogeologický posudek. Jako odborná hydrogeologická firma se stále častěji setkáváme s klienty, kteří se rozhodli vybudovat vlastní zdroj vody. Jelikož jsou tito klienti převážně napojeni na veřejný vodovod, kladu jim otázku, jaký účel sledují pořízením vlastního vrtu. Nejčastěji jde o odpověď typu „co je doma, to se počítá“, neboli jde o zhodnocení nemovitosti. Často se setkáváme i s případy, že provedený vrt není ani aktivován (tj. vystrojen čerpadlem a provozován), nýbrž pouze na povrchu vystrojen roubením co by studna, osazen šindelovou stříškou a rumpálem s okovem a plní výhradně estetickou (sice trošku drahou) funkci.

V některých případech zvažují klienti využití vody pro pitné účely. Proč ne? Ale zde je nutno připomenout dvě důležité podmínky. Jímaná voda musí vyhovovat vyhl. č. 252/2004 pro pitnou vodu, a tudíž je nutno odebíranou vodu pravidelně laboratorně sledovat. Dále nesmí být jímaná voda v žádném případě propojena s rozvodem pitné vody z veřejného vodovodu, což je často technický oříšek.

Vodovodní systémy (soukromý a veřejný) musí být totiž od sebe zcela odděleny, nepřipouští se rozdělení přes uzavřené šoupě.

Velice často si občané pořizují vlastní zdroj vody za účelem využití pro zálivku. Zde stojí za to připomenout, že pro zálivku je jednoznačně nejvhodnější voda měkká s teplotou blízkou ovzduší, tj. voda dešťová, nikoli voda podzemní, tvrdá, s teplotou 8-10 stupňů Celsia. Pokud si klient obstará plastové akumulační nádrže na jímání dešťových vod, pořídí kvalitní zálivku cenově podstatně výhodněji, jelikož odpadnou náklady na pořízení vrtu a domácí vodárny. K zálivce dešťovými vodami však nelze využívat svod vody ze střech, které jsou vybaveny měděnými okapy, ionty mědi totiž zabíjejí vše zelené. Vlastní zdroje vody znamenají určitou alternativu v zásobení pitnou nebo užitkovou vodou, nejlépe v kombinaci se zásobením z veřejného vodovodu. Vždy však je nutno mít na paměti legislativní povinnosti s tím spojené. A tady jsme připraveni pomoci.

Autor: Ing. Jan Kašpar, samostatný technolog/řešitel