Projektování oddílné kanalizace

Datum vydání: 16.03.2009

Přestože většina veřejných kanalizací je tzv. jednotná (tj. společně jsou odváděny jak splaškové, tak i dešťové vody), je v posledních letech stále častěji projektována kanalizace oddílná. Definice oddílné kanalizace je jednoduchá: Dešťové vody jsou samostatnou dešťovou kanalizací sváděny přímo do toku a tzv. „suché splašky“ (WC, koupelna, kuchyň) jsou svedeny do samostatné kanalizace splaškové.

Ing. Jan Kašpar

Přestože většina veřejných kanalizací je tzv. jednotná (tj. společně jsou odváděny jak splaškové, tak i dešťové vody), je v posledních letech stále častěji projektována kanalizace oddílná.
Definice oddílné kanalizace je jednoduchá: Dešťové vody jsou samostatnou dešťovou kanalizací sváděny přímo do toku a tzv. „suché splašky“ (WC, koupelna, kuchyň) jsou svedeny do samostatné kanalizace splaškové.
Teoreticky nejvhodnější pro realizaci oddílné kanalizace je tedy lokalita (obec) umístěná v úzkém údolí protékaném dostatečně vodnatou vodotečí. V tomto případě dochází k výrazné úspoře na profilech stoky, neboť vody dešťové lze svést vždy přímo krátkým potrubím do vodoteče, při absenci odlehčovacích komor.
Současný trend odkanalizování – maximálně využit oddílné kanalizace a maximum dešťových vod vypouštět přímo do vodoteče či zasakovat do podzemních vod – je pochopitelný. Vede k tomu ekonomická výhodnost zvolené investice, odpadnou značné poplatky za vypouštění srážkových vod do veřejné kanalizace a v neposlední řadě, srážková voda má konečně šanci se dostat z většiny zastavěných nebo jinak povrchově uzavřených oblastí přirozenou cestou zpět do přírodního koloběhu vody, což bezesporu vylepší vodní režim a bilanci podzemních vod.
Myšlenka srozumitelná, ušlechtilá, přesto představuje značnou záludnost.
V čem je problém?
Pokud se týče výstavby „na zelené louce“ v rámci odkanalizování plánované nové výstavby, jedná se o bezkonfliktní záležitost, vše se vybuduje v souladu s projektem.
Značné komplikace se však objevují při odkanalizování původní (a převažující) historické zástavby, třebaže se po rekonstrukci a částečné demolici původních hospodářských budov zdánlivě jeví jako „neškodná rodinná zástavba“.
Kanalizační přípojkou z takového objektu teče zpravidla „všechno“ bez možnosti rozdělení srážkových a odpadních vod. Je nutné si uvědomit, že touto historickou mnohogenerační zástavbou byly svedeny v průběhu generací do vnitřního kanalizačního systému všechny vody, které hospodáři usedlosti vadily (přetoky ze studní, přetoky z rybníčků, podzemní voda v případě vysoké hladiny podzemních vod, drenáž dvorku, trativody s infiltrovanou vodou srážkovou, vody z extravilánu, zpravidla opět prostřednictvím drenáže či trativodů atd.). Současný vlastník objektu nemá zpravidla nejmenší možnost uvedený problém technicky řešit.
Pokud projektant nepřistoupí k projekčnímu zpracování oddílné kanalizace v podobné lokalitě dostatečně odpovědně, je malér na světě.
V praxi to znamená, že nelze oddílnou kanalizaci navrhovat na základě teoretického výpočtu, nýbrž je nutno vždy uvažovat s určitým přítokem balastních a srážkových vod a dostatečně naddimenzovat potrubí. Faktem je, že omezené množství výše uvedených balastních či srážkových vod je ku prospěchu – dochází k průběžnému či nárazovému proplachování kanalizační stoky, obsahující mnoho organických splavenin, tj. k samočistícímu efektu.