Pitná voda

Datum vydání: 18.03.2009

Na rozdíl od potravin a dalších výrobků, u kterých je předepsáno, jaké informace musí výrobce na obalu povinně uvést, mnoho spotřebitelů nevnímá pitnou vodu jako výrobek a nemají tušení, kde a jakým způsobem mohou získat informace o jejím složení a nezávadnosti. Tato situace pak přímo nahrává různým výrobcům a prodejcům zařízení na úpravu vody.

V poslední době se stále více lidí zajímá ve zvýšené míře o prostředí, které je obklopuje a snaží se v rámci svých možností žít zdravě. Vyhledávají dostupné informace o zdravé výživě, o složení potravin a pochopitelně chtějí pro sebe a pro své blízké nezávadnou pitnou vodu.

Na rozdíl od potravin a dalších výrobků, u kterých je předepsáno, jaké informace musí výrobce na obalu povinně uvést, mnoho spotřebitelů nevnímá pitnou vodu jako výrobek a nemají tušení, kde a jakým způsobem mohou získat informace o jejím složení a nezávadnosti. Tato situace pak přímo nahrává různým výrobcům a prodejcům zařízení na úpravu vody. Někteří z nich dokáží využít malé informovanosti veřejnosti k prodeji různých domácích filtrů v cenových relacích od tisíců po desetitisíce korun i tomu, kdo je ve skutečnosti vůbec nepotřebuje.

Jelikož většina obyvatel naší republiky (cca 9,5 miliónů lidí) je zásobováno vodou z veřejných vodovodů, zmínila bych na prvním místě problematiku hromadného zásobování pitnou vodou.

Kvalitu pitné vody jsou povinni provozovatelé vodovodů sledovat v ukazatelích, daných Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. (dále jen Vyhláška). Četnost a rozsah rozborů pitné vody je rovněž dána Vyhláškou a závisí na počtu obyvatel zásobované oblasti. Rozbory se provádějí v rozsahu kráceném (24 základních fyzikálních, chemických, organoleptických a mikrobiologických ukazatelů) a úplném (63 ukazatelů). Četnost rozborů je přímo úměrná velikosti zásobované oblasti. Například pro oblast zásobující do 50 obyvatel je předepsán jeden krácený rozbor ročně a jeden úplný rozbor za dva roky, pro oblast zásobující více než 500 a méně než 5000 obyvatel jsou předepsány čtyři krácené a 2 úplné rozbory ročně. U oblastí zásobujících více než 5000 obyvatel je počet rozborů dále navýšen podle skutečného objemu vody produkovaného nebo rozváděného v dané oblasti.

Výsledky rozborů pitné vody zadávají provozovatelé vodovodů nebo laboratoře provádějící rozbory vody do celostátního informačního systému PiVo (Pitná Voda), což je webová aplikace, provozovaná od roku 2004 Ministerstvem zdravotnictví ČR. Celostátní monitoring kvality pitné vody byl však provozován již řadu let před spuštěním tohoto informačního systému. Na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu jsou zájemcům k dispozici odborné zprávy o kvalitě pitné vody v ČR od roku 1996, zatím poslední je zpráva za rok 2006.

Tato poslední zpráva shrnuje výsledky 36 144 rozborů pitné vody, což představuje 837278 hodnot (1). Závěry této zprávy jsou jednoznačné – četnost nedodržení limitních hodnot ukazatelů jakosti pitné vody klesá s rostoucím počtem zásobovaných obyvatel.

Nejčastějším nedostatkem vody z veřejných vodovodů je nedodržení doporučených hodnot vápníku a hořčíku. Obsah těchto dvou minerálů je udáván jako tzv. tvrdost vody. Souvisí jednak s vlastnostmi surové vody, která je na pitnou vodu upravována, jednak s technologií její úpravy. Podle citované zprávy SZÚ (1) pouze 27 % obyvatel je zásobováno vodou, která má optimální tvrdost 2 – 3,5 mmol/l. Měkčí vodu dostává 60% spotřebitelů, tvrdší 11 % spotřebitelů.

Pokud jde o limitní hodnoty, jejichž dodržení bývá ze zdravotního hlediska nejproblematičtější (tzv. hodnoty NMH), jedná se u oblastí do 5000 obyvatel o dusičnany (6%) a bohužel i některé pesticidy (desethylatrazin 7,7% , atrazin 3,5 %), ojedinělé bývá překročení limitního hodnot u mikrobiologických ukazatelů. U oblastí nad 5000 obyvatel je situace výrazně příznivější – k překročení NMH u zdravotně významných ukazatelů nedošlo u žádného z nich ve více než 1% případů (1) .

U ukazatelů které nejsou posuzovány v nejpřísnější kategorii NMH, bylo nejčastěji zaznamenáno překročení mezných hodnot (MH) u železa, manganu a ukazatele pH v menších oblastech (do 5000 obyvatel) a chloroformu v oblastech větších (nad 5000 obyvatel).

Chloroform souvisí s hygienickým zabezpečením pitné vody chlorací. Je pochopitelné, že u rozsáhlých vodovodních sítí ve městech probíhá masivní dezinfekce a v některých místech sítě může mít voda nepříjemný zápach po chlóru a ukazatel chloroform může překročit MH 30 ug/l (2). Nepříjemný zápach zmizí převařením vody a podle zprávy SZÚ nedošlo v roce 2006 k více než 4 % překročení limitní hodnoty tohoto ukazatele, takže obyvatelé velkých měst nemusí mít z pitné vody, která je jim dodávána, žádné opodstatněné obavy.

Lidé napojení na veřejný vodovod mají právo si informaci o kvalitě vody vyžádat od jejího dodavatele. Ten je povinen poskytnout žadateli zdarma nejen výsledky posledního rozboru pitné vody, ale i informaci o tom, jakých látek je k úpravě vody používáno. Veřejnost musí být rovněž informována, pokud dodávaná voda nevyhovuje stanoveným požadavkům, orgán veřejného zdraví však povolí výrobci dodávat po určité období vodu horší kvality, samozřejmě za podmínky, že nedojde k ohrožení zdraví.

Dodavatel pitné vody může tyto informace zveřejnit na svých internetových stránkách, může je žadateli zaslat poštou a nebo ho nechat nahlédnout do dokumentace v sídle firmy, to všechno samozřejmě bezplatně.

Jiná situace nastává, pokud lidé používají vodu ze své vlastní domovní studny. V tom případě odpovídají za její kvalitu sami. Mít vlastní zdroj pitné vody přináší řadu výhod, ale není-li o studnu pečováno, může být zdrojem starostí a zdravotních rizik. Uživatel vody z domovní studně by si měl nechat udělat rozbor vody i pokud se mu zdá být naprosto v pořádku. Většinu chemických a mikrobiologických kontaminantů není totiž člověk svými smysly schopen postihnout.

Pokud ovšem uživatel pociťuje určitou senzorickou závadu (špatná chuť, barva nebo zápach), nebo pokud se rozborem vody prokázala její nevhodnost, je nutnost řešení na místě. Nabízí se různé alternativy: jiný zdroj vody (event. napojení na veřejný vodovod, pokud je v místě k dispozici), odstranění zdroje kontaminace (např. vyčištění studny, zabránění průsaku povrchové vody do studny, sanace hnojiště, žumpy, nacházejících se v blízkosti zdroje vody apod.) nebo domácí úprava (např. tzv. vodní filtry).

Zatímco dříve byla úprava chemických vlastností vody výsadou vodáren, došlo v poslední době k miniaturizaci některých klasických způsobů úpravy vody a k jejich přenesení do domácích podmínek. Vedle některých nesporných výhod to s sebou přináší i nevýhody spočívající hlavně v tom, že procesy vyžadující průběžnou kontrolu se dostávají do rukou laiků. Pokud není k dispozici úplný, přehledný a srozumitelný návod na použití přístroje, uživatel není v dostatečné míře seznámen s jeho funkcí a údržbou a nebo, což se bohužel také stává, prodejce nadhodnotí vlastnosti dodávaného zařízení, může docházet k velice vážným problémům.

Domácí vodní filtry však nelze jednoznačně zavrhnout – v některých odůvodněných případech dokáží vyřešit problém např. se zvýšenou tvrdostí vody, s vysokým obsahem železa a/nebo manganu a podobně. Zájemci o úpravu vody by však měli postupovat velmi obezřetně při výběru jejího dodavatele. Vždy je však třeba mít na paměti, že seriózní výrobce navrhuje zařízení na základě rozboru vody. Výsledky rozboru vody, které má zákazník k dispozici, je vhodné konzultovat s odbornými pracovníky laboratoře nebo hygienické stanice a před rozhodnutím o pořízení úpravny vody se vyplatí si tyto základní vstupní informace ověřit z několika nezávislých zdrojů.

Zájemci o úpravu vody by měli obzvláště zpozornět, jestliže se výrobce snaží neurčitými sliby vyvolat dojem, že přístroj je plošně vhodný pro všechny typy vod a všechny typy kontaminantů, nebo na základě několika orientačních zkoušek, provedených na místě, doporučí pořízení filtru. Neinformovaný zákazník pak často netuší, že na základě jednoho ukazatele, např. elektrické vodivosti a z ní odvozeného obsahu rozpuštěných látek ve vodě nelze usuzovat na složení vody, tím méně na její závadnost a že tento přístup ze strany výrobců nebo prodejců zařízení již hraničí s klamáním spotřebitele.

Ve valné většině případů je další domácí doúprava vody z veřejných vodovodů je nejenom zbytečná, ale může napáchat víc škody než užitku. Hlavním rizikem zhoršení vlastností vody její domácí úpravou je možnost mikrobiologické kontaminace. Následující text je převzat ze článku MUDr. Františka Kožíška Vodní filtry – Problematika domácí úpravy pitné vody z prosince 2005, který je k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu (3):

"Filtrační jednotka slouží – díky vlhku, teplu, temnu a sorbovaným organickým látkám – jako živné médium pro růst ve vodě obsažených mikroorganismů a je zdrojem bakteriální kontaminace filtrátu, chuťových a pachových závad. Tomu je dnes ze strany výrobců často předcházeno impregnací filtrační náplně stříbrem, nezřídka pak dochází k uvolňování stříbra do filtrátu v nadměrném množství, pročež opět není možné považovat zařízení za zdravotně nezávadné; některé systémy dokonce uvolňují kovy (měď, zinek, stříbro) do filtrátu záměrně pro jejich baktericidní účinek. I když hlavní rizikovou součástí bakteriální kontaminace zůstává filtrační vložka, většinou se zapomíná, že bakterie mohou osídlit i plastový vnitřní povrch nádoby filtru. U naprosté většiny filtrů chybí v návodu doporučený postup, jak při výměně filtrační vložky asanovat i celý vnitřní povrch nádoby filtru, který se jinak stává dalším zdrojem rekontaminace upravené vody."

Další doporučení vyplývající z citovaného článku MUDr. Kožíška pomohou zájemcům orientovat se v problematice pitné vody a její domácí úpravě. Autor uvádí různé typy filtrů, principy úpravy, výhody a nevýhody, zdravotní doporučení i varování. Z kapacitních důvodů nelze těmto bezpochyby zajímavým poznatkům věnovat více místa, zájemce najde celý článek na http://www1.szu.cz/chzp/voda/pdf/filtry.pdf.

Se závěry MUDr. Kožíška nelze jinak, než souhlasit: Za nejvhodnější a nejzdravější je vždy považován kvalitní zdroj vody, která již nemusí být dále upravována.

Použitá literatura:

1. Zpráva o kvalitě pitné vody v ČR. Odborná zpráva za rok 2006. Ústředí systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Řešitelské pracoviště: Státní zdravotní ústav Praha. Odborná skupina hygieny vody Centra hygieny životního prostředí. Řešitelé: Ing. Karel Kratzer, CSc, MUDr. František Kožíšek, CSc
2. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody.
3. Kožíšek, F.: Vodní filtry – problematika domácí úpravy pitné vody. SZÚ Praha, prosinec 2005