Sanace průmyslových areálů Carborundum Electrite a.s. Benátky nad Jizerou, a.s.

Realizace: roky 2004 - 2015

Zadavatel

Česká republika – Ministerstvo financí

Kontaminanty

ClU, dehty, ropné látky

Celkové dosavadní náklady

142,7 mil. Kč

Kontaktní osoba

mobil

Dr. Ing. Jiří Marek

602 108 339

Forma realizace

Hlavní dodavatel

CARBORUNDUM ELECTRITE A.S. - SANACE 25 HA PRŮMYSLOVÝCH AREÁLŮ

Jiří Marek

Vodní zdroje Ekomonitor s.r.o., Píšťovy 820, 537 01, Chrudim, e-mail: marek@ekomonitor.cz

Závod Carborundum Electrite, dříve Carborundum Werke, v Benátkách nad Jizerou byl založen panem Vilémem Kauffmanem v roce 1893 se záměrem vyrábět karbid křemíku pro brusné účely. Čtyři roky poté byl vyroben první umělý korund. S těmito daty společnost drží prvenství ve výrobě brusných nástrojů na bázi korundu a karbidu křemíku v Evropě.

Karbid křemíku (tzv. karborundum) i umělý korund (tzv. elektrit) byly po dalších téměř 120 let základem výroby brusných nástrojů, které tvoří i dnes výrobní program společnosti Carborundum Electrite. Společnost, která je od roku 2005 součástí skupiny TYROLIT (Swarowski Group), vyrábí v Benátkách nad Jizerou brusné papíry, pilníky, kotouče pro řezání, rozbrušování a jiné brusné nástroje.

Ze svých skromných začátků čítajících několik budov v katastru Nových Benátek se společnost za socialistické éry rozrostla na 25 ha průmyslových areálů.  Dva největší bývalé areály společnosti se rozkládají podél levého břehu řeky Jizery v Benátkách nad Jizerou. Areál hlavního závodu se nachází v městské části Nové Benátky, tj. na místě, kdy se nacházel historicky první závod pana Kauffmana. Od pomocného závodu, který se rozkládá na místě bývalého cukrovaru ve Starých Benátkách, je oddělen slepým ramenem Jizery a komunikací. Oba areály s celkovou délkou větší než 1,5 km a šířkou přibližně 250 m tak tvoří významnou část celkové plochy města. Společnost měla dále dva pobočné závody – v obci Žďár (místní část Břehy) a v Zákupech u České Lípy. Co do nároku na prostor je dnešní výroba situována pouze do malé části bývalého rozsáhlého areálu v Benátkách nad Jizerou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1. Hlavní závod v Benátkách nad Jizerou (1. Sklad hořlavin a olejů, 2. Vegetabilní oddělení, 3. Bývalá plynárna)

Obr. 2. Pomocný závod v Benátkách nad Jizerou (1. Olejové hospodářství, 2. Skládka mokrých kalů)

Závod Carborundum Electrite se nachází ve vodárensky významné oblasti. Vhodné hydrogeologické uspořádání bohaté na čtvrtohorní štěrkopískové náplavy Jizery se již od roku 1914 využívá k jímání kvalitní podzemní vody, která přitéká ze severní části geologického útvaru Česká křída. Z tohoto důvodu byla tato oblast v roce 1981 vyhlášena jako chráněná oblast přirozené akumulace vod. Poříční voda z Jizery, která se vcezuje do propustných štěrkopísčitých poloh údolních náplavů, je jímána soustavou studní káranského vodovodu, jejichž malá část  se nachází jen několik desítek metrů od hranice závodu. V minulosti byla podzemní voda z káranských studní rozhodujícím zdrojem pitné vody pro Prahu. V současné době je káranskou vodou pokrývána pouze čtvrtina celkové spotřeby v hlavním městě.

V těsné blízkosti bývalého pomocného závodu se nachází vodní zdroj Prameniště II, který jímá podzemní vodu z turonského kolektoru a využívá ji pro zásobování Benátek nad Jizerou pitnou vodou. Podzemní voda je zde jímána ze dvou studní hlubokých cca 9 m s povoleným maximálním odběrem 35 l/s. Voda z turonského kolektoru je také jímána dvěma studnami v hlavním závodě společnosti Carborundum Electrite a je využívána především pro zásobování závodu. Část areálu závodu je napojena na veřejný vodovod. Všechny studny určené k jímání křídové vody jsou odtěsněny proti jímání podzemní vody z mělké kvartérní zvodně. Ta je odebírána pouze násoskovým systémem káranských studní.

Výroba brusiva, která má v Benátkách více než stoletou tradici, v minulosti zanechala negativní stopu na kvalitě životního prostředí. Úniky dehtů, ropných látek a chlorovaných uhlovodíků do horninového prostředí byly donedávna potenciální hrozbou pro kvalitu podzemní vody v blízkých vodních zdrojích. Analýzy vzorků vody z blízkých studní káranského jímacího řadu dokonce prokázaly známky průniku kontaminace do podzemní vody. Z těchto důvodů byla také v minulosti učiněna bezpečnostní opatření, v rámci kterých byly některé káranské studny odpojeny.

Obr. 3. Výroba brusiva v Benátkách nad Jizerou má již více než stoletou tradici

Obr. 4. Příprava průzkumných vrtů, které později sloužily i pro sanační čerpání podzemní vody

Pro všechny areály společnosti Carborundum Electrite a.s. byla v roce 1999 vypracována analýza rizika, která vymezila rozsah znečištění a definovala jeho rizika pro zdraví člověka a pro životní prostředí.

V areálu hlavního závodu byla nalezena ohniska kontaminace zeminy a podzemní vody historicky související s úniky hydraulických olejů a chlorovaných rozpouštědel používaných při lisování a úpravě brusných kotoučů. Brusné kotouče byly vyráběny míšením brusného zrna s pojivem. Ze směsi zrna a pojiva se pak lisovaly kotouče na hydraulických lisech. Úkapy hydraulických olejů nejenže zapříčinily znečištění stavebních materiálů a zemin nesaturované zóny, ale na několika místech pronikly až do podzemní vody.

V provozu pomocného vegetabilního objektu byly brusné kotouče povrchově upravovány. Při tzv. sírování byly kotouče navěšeny na kovový závěsný rám a ponořeny do perchlorethylenu. Po nasycení kotoučů perchlorethylenem byl rám přemístěn do lázně roztavené síry. Znečištění horninového prostředí chlorovanými uhlovodíky bylo zastiženo jednak v prostoru samotné povrchové úpravy, ale mnohem více v místě, kde byla chlorovaná rozpouštědla skladována.

Část kontaminace v hlavním závodě souvisela také s provozem plynárny, která dodávala generátorový plyn do pecí, v nichž byly brusné kotouče vypalovány. Generátorový plyn byl v areálu hlavního závodu vyráběn v letech 1929 – 1983. Plyn byl rozváděn po závodě potrubím, v němž kondenzovaly fenolové vody a dehty, přičemž v nejnižších bodech rozvodného potrubí byly tyto kapalné podíly odpouštěny. Ke kontaminaci horninového prostředí proto docházelo i mimo vlastní areál plynárny. Hlavní podíl dehtů a fenolů však vznikal v samotné plynárně. Separované dehty byly hromaděny v dehtových nádržích a odváženy na likvidaci mimo areál podniku. Fenolové vody byly čištěny filtrací přes škvárové filtry a filtrát se zbytkovým obsahem fenolu byl odváděn samostatnou kanalizací na podnikovou čistírnu odpadních vod. Obsah škvárových filtrů byl používán k závozu nejrůznějších terénních nerovností v závodě, čímž docházelo k dalšímu rozvlečení kontaminace.

V areálu bývalého pomocného závodu byly hlavním zdrojem znečištění nadzemní nádrže lehkých topných olejů (LTO) a související objekty. Součástí olejového hospodářství bylo kolejiště zabezpečené betonovou vanou proti únikům ropných produktů, kde byl LTO přečerpáván z cisteren do zásobníků. Záchytná betonová vana stáčiště byla napojena na lapol, ve kterém se ropný produkt odděloval od vody. Odpadní vody z lapolu byly svedeny na ČOV. Kontaminace v prostoru zásobníků LTO, stáčiště a v jejich okolí byla zapříčiněna netěsnostmi záchytných betonových van a úniky ropných produktů z hadic a podzemních trubních vedení. Právě v blízkosti olejového hospodářství se nachází zdroj pitné vody Prameniště II.

Předmětem sanace bývalého pomocného závodu byla také místa úniku teplosměnných médií z chladicích okruhů transformátorů a místa skladování závadných látek.

V areálu bývalého provozu Zákupy byla kdysi vybudována kapacita na výrobu brousicích papírů a pláten na bázi klihových pojiv. Významné znečištění zde však prokázáno nebylo. V pobočném závodě Žďár – Břehy bylo od roku 1949 až do začátku 90. let vyráběno brusivo a žározboží.  Kontaminace ve zdejším areálu byla spojena především s úniky hydraulických olejů z lisů.

V roce 2004 vyhlásil Fond národního majetku České republiky obchodní veřejnou soutěž k zakázce na výběr dodavatele sanačních opatření. Rozhodnutím komise pro posouzení a hodnocení nabídek byla pro realizaci nápravných opatření vybrána firma Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o. z Chrudimi. Tato společnost provedla v první polovině roku 2005 doplňující průzkum a připravila projektovou dokumentaci sanačního zásahu. Práce na likvidaci ekologických škod byly zahájeny v lednu roku 2006. Celkové náklady na odstranění ekologické zátěže se pohybují ve výši 143 mil. Kč a jsou hrazeny z prostředků Ministerstva financí získaných z privatizace bývalého podniku. Za stát je odborným garantem sanačních prací Ministerstvo životního prostředí.

Práce na likvidaci ekologické zátěže byly zahájeny v areálu hlavního závodu. Nejprve byla provedena demolice nadzemních částí budov a následně odstraněna ohniska znečištění v nezvodnělé části horninového prostředí. Ohniska kontaminace v nesaturované zóně byla odtěžena a znečištěná zemina odvezena na skládku společnosti AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. v Benátkách nad Jizerou. Po dobu odtěžby zemin v ohnisku „Bývalá plynárna“, jež se nalézá v blízkosti zdrojů pitné vody, byla provozována ochranná hydraulická bariéra, která měla za úkol zabránit možnému úniku kontaminace k těmto zdrojům. Z podzemních jímek v prostoru „Bývalé plynárny“ bylo v průběhu zemních a demoličních prací odtěženo také 50 t hnědouhelných dehtů, které byly likvidovány ve spalovně v Ústí nad Labem.

Obr. 5. Demolice vegetabilního objektu (stavební materiály kontaminovány úniky olejů)

Obr. 6. Odtěžba zeminy v ohnisku „Bývalá plynárna“ (kontaminace dehty a ropnými látkami)

Po ukončení odtěžby kontaminovaných zemin byly výkopy zavezeny inertním materiálem a v každém z klíčových ohnisek vybudovány objekty pro jímání podzemní vody. V blízkosti ohnisek byly instalovány 4 dekontaminačních stanice na podzemní vodu. Provoz stanic byl zahajován průběžně v období září 2006 – leden 2007. Podzemní voda byla čerpána z jímacích objektů na dekontaminační stanice, na nichž byla zbavována závadných látek. Voda byla po průchodu stanicí zasakována zpět do horninového prostředí a částečně vypouštěna do povrchové vody Jizery. Zasakování podzemní vody napomáhalo dočištění horninového prostředí od zbytkové kontaminace. Čerpání se současnou dekontaminací podzemní vody bylo provozováno až do doby prokazatelného snížení koncentrace kontaminantů pod limitní hodnoty stanovené Českou inspekcí životního prostředí.  

Na třech dílčích lokalitách hlavního závodu bylo pro odstranění kontaminace využito také odsávání par těkavých polutantů metodou ventingu se současným zatlačováním vzduchu do horninového prostředí (airsparging). Z tohoto důvodu byl na přelomu roku 2006 a 2007 v areálu hlavního závodu vybudován rozsáhlý systém odsávacích a zatlačovacích vrtů. V místě pomocného vegetabilního objektu byla sanace ventingem ukončena v roce 2008, na dalších místech v letech 2010 a 2011.

Obr. 7. Odtěžba v prostoru bývalého olejového hospodářství v areálu pomocného závodu (kontaminace ropnými látkami)

Obr. 8. Aplikace technologie ventingu v prostoru bývalého skladu hořlavin hlavního závodu (kontaminace chlorovanými uhlovodíky)

Obr. 9. Dekontaminační stanice pro čištění podzemní vody znečištěné chlorovanými uhlovodíky (oblast pomocného vegetabilního objektu)

Obr. 10. Dekontaminační stanice pro čištění podzemní vody v prostoru olejového hospodářství bývalého pomocného závodu

V areálu bývalého pomocného závodu byly zahájeny sanační práce na konci roku 2006. Do konce února roku 2007 byla provedena demolice nadzemních částí staveb souvisejících s bývalým olejovým hospodářstvím. Následně byly zahájeny zemní práce s cílem vymístit ohniska znečištění v nesaturované zóně horninového prostředí. Podobně jako v hlavním závodě byla i zde provozována po dobu odtěžby zemin ochranná hydraulická bariéra. Po ukončení odtěžby byly výkopy zavezeny inertním materiálem a v největším ohnisku „Bývalé nádrže LTO“ byly vybudovány objekty pro jímání podzemní vody. Systém dočištění podzemní vody byl provozován obdobně jako v areálu hlavního závodu, technologie však nebyla doplněna o zatlačování vzduchu, jelikož v této oblasti nebyly identifikovány těkavé kontaminanty. Řízení sanace saturované zóny, která byla zahájena v červenci roku 2007, byla věnována mimořádná pozornost, protože významné snížení hladiny podzemní vody mohlo způsobit výpadek části káranského jímacího řadu. Sanační čerpání v areálu pomocného závodu bylo ukončeno v prosinci 2008.

Také v oblasti pomocného závodu byla ke konci roku 2007 zahájena sanace metodou ventingu. Tato metoda byla aplikována v místě bývalého skladu hořlavin, kde byly v půdním vzduchu nalezeny chlorované uhlovodíky. Sanace tohoto ohniska byla definitivně ukončena v březnu 2009.

V roce 2007 byla provedena i odtěžba kontaminované zeminy pod podlahou lisovny v areálu závodu Žďár – Břehy. V pobočném závodě Zákupy probíhal pouze monitoring podzemní vody.

Sanační práce byly definitivně ukončeny v roce 2015.

Účinnost sanačního zásahu v hlavním i pomocném závodě společnosti se v průběhu prací hodnotí formou aktualizací analýzy rizika. První aktualizace analýzy rizika byla provedena pro hlavní závod v roce 2007. V rámci této analýzy byly provedeny odběry vzorků zeminy a podzemní vody a výsledky jejich analýz byly posuzovány s ohledem na možná rizika pro veřejné zdraví a pro životní prostředí. Závěrečná aktualizace analýzy rizika probíhá v současné době.

Použitá literatura

[1]   Drahokoupil J. et al. (1999): Carborundum Electrite a.s. Benátky nad Jizerou, Analýza rizik starých ekologických zátěží, Vodní zdroje Ekomonitor s.r.o. Chrudim

      [2]   Drahokoupil J. et al. (2007): Carborundum Electrite a.s., Sanace staré ekologické zátěže v areálech společnosti, Aktualizace analýzy rizika pro hlavní závod, Vodní zdroje Ekomonitor s.r.o. Chrudim

      [3]   Drahokoupil J. et al. (2008): Carborundum Electrite a.s., Sanace staré ekologické zátěže v areálech společnosti, Etapová zpráva č. 2, Vodní zdroje Ekomonitor s.r.o. Chrudim

[4]   Marek J. (2008): Sanační práce v Benátkách nad Jizerou, Vodní hospodářství 58 (7), str. 248-249

Připojené fotogalerie